SaCzech-Uj: Instalace

Distribuce programu je uložena v souboru

saczechUj.tar.gz

gunzip < saczechUj.tar.gz | tar xvf -

$homedir

UNIXová cesta na hlavní (login) adresář uživatele.

$user

Virtuální URL cesta (za jménem serveru) vedoucí na WWW kořen uživatele.

$cgipath

Virtuální URL cesta vedoucí k CGI skriptům pro změnu kódování.

Nechť např. login adresář uživatele je /home/group/USER,
WWW kořen tohoto uživatele je /home/group/USER/www
a této UNIXové cestě odpovídá virtuální URL cesta http://www.kdesi.ca/~USER/
(tj., všechny soubory, které uživatel umístí do jakéholiv podadresáře pod /home/group/USER/www jsou k dispozici celému světu - pokud to uživatel dovolí vhodným nastavením módu jejich přístupu - větvením z tohoto URL). Nechť uživatel umístí své CGI skripty do
/home/group/USER/www/cgi-bin,
vnejší svět je pak může vyvolávat jako
http://www.kdesi.ca/~USER/cgi-bin/toASCII.cgi/..., etc.
V tomto případě je nutno tři výše uvedené proměnné nastavit takto:

$homedir="/home/group/USER";
$user="/~USER";
$cgipath="/~USER/cgi-bin";

(uvádějte bez závěrečných zpětných lomítek).

Pokud je možno skripty instalovat na serveru globálně (implicitně do /www/cgi-bin), což je situace odpovídající původnímu SaCzechu, budou volány jako http://www.kdesi.ca/cgi-bin/toASCII.cgi/~USER/..., etc.
a nastavení příslušných proměnných je:

$homedir="";
$user="";
$cgipath="/cgi-bin";

$names

Proměnná, která určuje volbu názvů generovaných skriptů. Může nabývat hodnot "WWWdia" a "EUnet". Odpovídají jim dvě různé definice pole @codes. Vzájemný vztah obou definic je zajišťován asociativním polem %altCodes. Přiřazení kódů a abeced uložených v souberech abeceda.* je zajišťováno asociativním polem %abcNames.

$cgiprefix

Řetězec, kterým bude začínat název skriptů. Jméno j-tého skritptu bude vytvářeno takto: $cgiprefix.$codes[j].$cgisuffix.

%codename

Asociativní pole, obsahující jména, pod kterými budou jednotlivé kódy vystupovat v skriptu whichcode.cgi.

SaCzech-Uj definuje tyto proměnně a pole následově:

if ( $names eq "WWWdia" )
{
$cgiprefix="to";
# nadpisy kodu ve whichcode
$codename{"ASCII"}="ASCII";
$codename{"CP1250"}="MS Win";
$codename{"CP852"}="PC Latin 2";
$codename{"ISO-8859-2"}="ISO Latin 2";
$codename{"ISO-8859-1"}="ISO Latin 1";
$codename{"KEYBCS2"}="KEYBCS2";
$codename{"KOI8-CS"}="KOI8-CS";
$codename{"MAC"}="Mac";
@codes=
 ("ASCII","CP1250","MAC","ISO-8859-2","ISO-8859-1","CP852","KEYBCS2","KOI8-CS");
%abcNames=("ASCII","ASCII","CP1250","CP1250","MAC","MAC",
 "ISO-8859-2","ISO-8859-2","ISO-8859-1","ISO-8859-1","CP852","CP852",
 "KEYBCS2","KEYBCS2","KOI8-CS","KOI8-CS");
%altCodes=("ASCII","ascii","CP1250","1250","MAC","mac","ISO-8859-2","iso",
 "ISO-8859-1","iso1","CP852","852","KEYBCS2","kam","KOI8-CS","koi8-cs");
}
elsif ( $names eq "EUnet")
{
$cgiprefix="";
# nadpisy kodu ve whichcode
$codename{"ascii"}="Ascii";
$codename{"1250"}="CP1250";
$codename{"852"}="PC Latin 2";
$codename{"iso"}="ISO Latin 2";
$codename{"iso1"}="ISO Latin 1";
$codename{"kam"}="Kamenicti";
$codename{"koi8-cs"}="KOI8-CS";
$codename{"mac"}="Mac";
@codes=("ascii","1250","mac","iso","iso1","852","kam","koi8-cs");
%abcNames=("ascii","ASCII","1250","CP1250","mac","MAC","iso","ISO-8859-2",
 "iso1","ISO-8859-1","852","CP852","kam","KEYBCS2","koi8-cs","KOI8-CS");
%altCodes=%abcNames;
}
else { die '$names'." v 'make' se musi rovnat bud \"WWWdia\" nebo \"EUnet\"\n"; }

$whichcodelang

Zde uveďte jazyk (cesky nebo slovensky), kterým bude skript whichcode[.cgi], nabízející volbu kódu, oslovovat uživatele. Všechny ostatní vygenerované skripty jsou identické pro oba jazyky.

$source

Kódování zdrojových textů stránek. Zde uveďte kódování, ve kterém budou vytvořeny všechny Vaše stránky. Jestliže na začátku prvního řádku (jako první slovo) stránky není pomocí komentáře <!-- MYCHARSET=... --> uveden zdrojový kód identický s obsahem proměnné $source, bude stránka odeslána bez překódování! (předpokládá se o ní, že je v ASCII). make automaticky prověří, zdá Vámi vybraná hodnota $source je platným jménem kódu pro danou volbu proměnné $names.

$perl

Měla by obsahovat příkaz (včetně absolutní cesty) pro spuštění interpretu jazyka Perl. Bude využita pro vytvoření prvních řádků konverzních skriptů, které se budou spouštět jako CGI skripty. Uveďte proto takovou cestu k interpretu, kterou mohou použít CGI skripty (pokud váš server při spuštění mění kořen systému souborů, může se lišit od obvyklé cesty).

$cgisuffix

Přípona CGI skriptů. Pokud váš server vyžaduje, aby CGI skripty byly vyznačovány určitou konkrétní příponou (nejčastěji .cgi), uveďte ji jako hodnotu této proměnné. Je-li server dostatečně inteligentní na to, aby poznal CGI skript podle cesty, doporučuji ponechat jako hodnotu proměnné prázdný řetězec.

$defaultfile

Obsahuje jméno souboru, který má být uživateli předložen, pokud zadá pouhé jméno adresáře. Většinou se pro tento účel používá index.html. Pokud uživatel požaduje /texty/, ve skutečnosti obdrží /texty/index.html.

$dirdelim

Znak, používaný v daném operačním systému pro oddělování adresářů. Bude použit v regulárních výrazech, proto je třeba jej příslušně vybavit ochrannými zpětnými lomítky. Nejběžnější hodnoty (lomítko a zpětné lomítko) jsou připraveny v souboru make.

$flag{"timeservices"}

Jedná se o první z příznaků. Jejich přípustnými hodnotami jsou 0 (nula - vypnuto) nebo 1 (jednička - zapnuto). Příznak timeservices udává, zda se lze spolehnout výsledky funkce stat programovacího jazyka Perl, kterou SaCzech-Uj využívá pro získání informací o velikosti a době vzniku souboru.

Volba je určena především pro operační systémy jiné než Unix, ve kterém by funkce stat měla fungovat bez problémů. U odlišných systémů je třeba věc vyzkoušet.

$flag{"ifmodifiedsince"}

Má skript reagovat na hlavičku If-Modified-Since? Pokud vámi používaný server nepředává CGI skriptům informace z HTTP hlaviček dotazu (v proměnných prostředí HTTP_hlavička), nedostává SaCzech potřebné informace. V takovém případě volbu vypněte.

Tím je ukončena konfigurační fáze. Jako další krok spusťte

./make

mv *.cgi ~/www/cgi-bin/